Úvod do NLP (neuro-lingvistického programování)
Většina z vás pravděpodobně o tzv. neurolingvistickém programování (zkráceně NLP) nikdy neslyšela. Přitom to není zase taková novinka. Vzniklo v 70. letech dvacátého století, když se spojili dva lidé odlišného zaměření – programátor Bandler s lingvistou Grindlerem a sledovali slavné psychoterapeuty, zejména slavného Ericsona. Snažili se totiž modelovat (o tomto pojmu ještě hodně na tomto webu uslyšíte) a podrobně popsat, co hypnoterapeuti dělají, jak s lidmi komunikují, jak odstraňují jejich problémy a posouvají je tam, kam lidi chtějí, ale neví, jak na to. Proč vám to tu vůbec vykládám? NLP je totiž soubor technik a metod, díky kterým si můžete sami změnit svůj život, k lepšímu. Není to nějaké meditační cvičení. Nemá to nic společného z žádnými naukami, náboženstvím, ani meditací.
Je to čistě racionální souhrn „zbraní“ a „know-how“ se kterými můžete například poznat, zdali vám někdo lže nebo mluví pravdu, stejně jako můžete ve člověku snadno vyvolat pocit, jako byste se už dlouho znali a byli přátelé (vytváření hlubokého raportu). Stejně tak můžete NLP využít k uvědomění si, kde se v životě nacházíte, co chcete, a jak toho dosáhnete. Dá se tedy říci, že je to i specifická forma koučování. S NLP si teprve uvědomíte, proč dochází mezi lidmi k tolika nedorozuměním, a jak lépe komunikovat, aby k nim nedocházelo. To je jak sami uznáte skvělá věc jak pro obchodníky, tak pro manažery.
Stejně tak vám ukáži, jak si můžete změnit ve své hlavě formou tzv. submodalit vnímání určité činnosti, která se vám nelíbí a máte k ní odpor tak, že vám přinejmenším nebude vadit. Nechají se odstraňovat fóbie, měnit chování a dokonce i samotné já – osobnost. Jelikož jde o poměrně nebezpečný nástroj, budu vám zde uvádět jen příklady a techniky, kterými nemůžete udělat mnoho škody, tj. spíše jen změnit negativní v pozitivní. Čím začít?
Problémy komunikace, aneb proč si s lidmi nerozumíme?
Nyní se budu chvíli věnovat tomu, jak je možné, že často řeknete někomu pár slov, či vět, a on vám odpoví jinak, než jste čekali, či odpoví úplně zcestně, nebo dokonce se rozčílí a začne zvyšovat hlas. Vynechejme nyní téma rozdílů mezi mužským a ženským mozkem, to probereme někdy jindy, tam jsou totiž problémy komunikace mezi opačnými pohlavími trochu odlišné ve svém principu. Takže, také se vám stává, že řeknete druhé osobě, kterou moc neznáte něco, a ona začne mluvit „z cesty“? Nebo se vám přítelkyně naštve, jen co jste řekli jednu větu? Či snad chcete někomu pomoci, myslíte to dobře, a najednou dostanete studenou sprchu? Ano, stává se vám to. A je to jednoduše z těchto důvodů:
- Když uslyšíte nějakou informaci, nejdříve si ji přeložíte z daného jazyka do jazyka myšlení, ten je univerzální. (je jedno, jestli mluvíte anglicky, česky, či jinak, vy si to přeložíte)
- Pak si ji začnete interně reprezentovat – můžete část informace vymazat, překroutit, nebo zobecnit. („Honza rozbil okno“…znám jednoho Honzu, a ten komu to říkám zná jiného Honzu…a hned dojde k „problému“)
- Následně aplikujete do této informace své přesvědčení, svoje hodnoty, postoje a zkušenosti a tzv. metaprogramy. (Honza je hodný kluk, to musel udělat omylem a vlastně za to nemůže, asi mu uklouzla noha… VS Ten Honza je ale chuligán, vždycky se mi jevil jako největší hulvát z okolí, rozbil to určitě schválně!)
- Na informaci následně aplikuje svůj stav mysli, ve kterém se zrovna nacházíte. (představte si jak reagujete na obyčejné „Díky“ když jste naštvaní vs když jste plni lásky a euforie).
- Pak přidáme naši fyziologii. Tedy to, jak např. vidíme, jaké jsme barvi pleti apod. To též má vliv na danou informaci a může ji to pozměnit.
- Nakonec aplikujeme naše chování, naše já, naši osobnost a vyleze z toho hotová představa.
Že to jsou nesmysly? Tak schválně, jak budete reagovat na informaci „Mám málo peněz.“ či „Dneska mi to nejde.“? V prvním případě se můžete ptát člověka z vyšší vrstvy, pro kterého je pojem málo peněz např. zůstatek nad 1 milion Kč na účtě, když to pro bezdomovce to znamená i pár Korun! Ve druhém případě nevíte CO nejde, přičemž většina lidí odpoví obratem „Mně taky ne“ nebo „Stojí to za nic“. Co se pod CO však skrývá, si každý domýšlíme, na základě informací, které o tom člověku máme, co děláme a všeho dalšího výše uvedeného.
No dobře, co tedy s tím, když je to tak? Začněte se doptávat pomocí tzv. metamodelu jazyka. Díky němu postupně budeme moci odkrývat filtry rušící a ovlivňující komunikaci a zefektivňovat ji. Rozlišujeme tři základní typy:
- Jazykové filtry překroucení:
a) čtení myšlenek
b) příčina a následek
c) ekvivalence
d) anonymní hodnocení
- Jazykové filtry zobecnění:
a) zevšeobecnění
b) pravidla
- Jazykové filtry vymazání:
a) nekonkrétní slovesa
b) abstraktní podstatná jména
c) nekonkrétní porovnání
d) nekonkrétní osoby
Na každou takovou podskupinu se můžeme dotyčného doptávat. Např. Jak X souvisí s Y? Co by se stalo když … ? Co ti brání v …. ? a mnoha dalšími otázkami. Stačí si zkrátka uvědomit, že to co říkáme, druhý nemusí chápat stejně jak to myslíme. A v 99 procentech to skutečně tak nechápe. Každý jsme totiž jedinečný. Buďme si v komunikaci jisti, přemýšlejme skrze uvedené filtry a doptávejme se. Jen díky tomu nebude docházet k nedorozuměním a hádkám. A věřte mi, opravdu to funguje. Od té doby, co tyto zásady používám a při rozhovoru si je uvědomuji, jsem se přestal dohadovat, hádat a vysvětlovat si věci jinak, než jsou ve skutečnosti. To mi ušetřilo množství času, energie a peněz. Jestli si z toho vezmete něco pro sebe, je teď již jen a jen na Vás.
A to je pro dnešek vše přátelé, příště se tak podíváme třeba na to, jak poznat, zdali vám někdo lže.